Ochranné známky

V zájmu osob působících na trhu výrobků a služeb je, aby příslušný okruh spotřebitelské veřejnosti mohl snadno a bezpečně rozeznat jejich výrobky a služby od výrobků a služeb pocházejících od jiné osoby tím, že tato osoba opatří své výrobky a služby označením, které je způsobilé vtisknout se do paměti zákazníků. Institut ochranných známek upravený tímto návrhem zákona poskytuje vlastníku ochranné známky záruku, že jiná osoba v podnikatelské sféře nebude moci označovat své výrobky a služby stejným způsobem, tím, že vlastníku dává výhradní oprávnění označovat své výrobky a služby ochrannou známkou.

Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal nebo zvuky, pokud je toto označení způsobilé

a) odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a

b) být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky.

Na území České republiky požívají ochrany ochranné známky, které jsou

a) zapsány v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen “Úřad”) (dále jen “národní ochranné známky”),

b) s účinky pro Českou republiku zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví14) na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (dále jen „Madridská dohoda“) nebo Protokolu k Madridské dohodě1) (dále jen “mezinárodní ochranné známky”),

c) zapsány podle nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochranné známce Evropské unie2) (dále jen „nařízení Evropského parlamentu a Rady“) v rejstříku vedeném Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „ochranná známka Evropské unie“),

d) na území České republiky všeobecně známé (dále jen “všeobecně známé známky”) ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen “Pařížská úmluva”)3) a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví.4)